Druh turistiky: pěší
Náročnost: 25 km, celkové převýšení 750 m
Časové omezení: bez omezení
Tento výlet bude především o Schachten – o bývalých horských pastvinách v národním parku Bavorský les, které vznikly ilegálním vykácením. Pastviny byly využívané pro pastvu dobytka, který se na některých loukách pase dodnes.
Z neplaceného parkoviště se vydávám lesem po černé na hráz vodní nádrže Frauenau (2). Voda z nádrže se používá jako pitná voda pro přilehlé obce a výška hráze je něco málo přes 80 m. Vybudovaná byla v letech 1974-1975. Po levém břehu nádrže jdu dál lesní pěšinou až na začátek nádrže, odkud cesta začíná stoupat na první horskou louku Verlorener Schachten (3). Cesta vede lesem s občasným výhledem na Malý Roklan (Velký Roklan je v zákrytu) a mnohými potůčky, takže není nutné si s sebou vůbec brát láhev na pití.
Verlorener Schachten má svoje veliké plus. Byť se nachází na území národního parku Bavorský les, celá louka je z tohoto parku vyňata a lze na ní rozdělávat oheň v místním ohništi nebo přenocovat v chatě. Ohledně využití chaty je nutné se doptat v íčku ve Frauenau. Já jsem tam potkal nějakou slečnu, která právě obědvala jídlo připravené právě na ohništi a ulehla do trávy s knížkou v ruce. I zde je voda – pitná voda z kohoutku nedaleko chaty.
Po občerstvení jdu z Verlorener Schachten na další horskou louku – Almschachten (4) a přitom se mohu zadívat na vzdálený Velký Javor a jeho patrné radarové věže. Na Almschachten je přístřešek, který však neslouží k přenocování. Je zde mnoho solitérních zakrslých stromů, které svým tvarem a vzrůstem připomínají přerostlé bonsaje. Prohlížím si jednotlivé stromy a pomalu vcházím opět do lesa, abych po pár kilometrech dorazil na největší šachtu dnešního dne, Hochschachten (5). V její dolní části je asi nejfotogeničtější strom těchto pastvin a proto se k němu vydávám. V každém ročním období má strom své kouzlo a mně samotnému už chybí jen návštěva v zimě. Strom se nachází za ohradníkem, kde se pasou krávy, takže je třeba si dát trošku pozor.
Vracím se zpět do horní partie šachty a pokračuji k jezírku Latschensee (6), kolem kterého poletuje veliké množství vážek. K jezírku vede od hlavní pěšiny dřevěný chodník skrz rašeliníky rašeliniště Latschenfilz. Pěšina jde dál kolem druhého, menšího jezírka, jehož okolí je poseté odkvétajícím suchopýrem, až na další šachtu – Kohlschachten (7). Opět horská louka plná nízkých pokřivených listnáčů a mně je jasné, že tu určitě nejsem naposledy.
Z Kohlschchten je to už jen kousek na další rašeliniště Zwieselter Filz (8) s mnoha jezírky, mezi kterými se proplétám po dřevěném chodníčku a opět se rozhlížím po přilehlých i vzdálenějších kopcích německé Šumavy. Pod rašeliništěm dále po cestě se dostávám k umělé vodní nádrži Hirschbachschwelle (9). Od této nádrže se dá přejít přes hranici do Česka a pokračovat dál třeba na Poledník. Tato cesta je však otevřená pouze od 15. července do 15. listopadu. Na hranici se dá dostat i z již zmíněných šachet Verlorener Schachten nebo Hochschachten.
Přede mnou je poslední horská louka dnešního dne Lindbergschachten (10). Tady doporučuji vylézt až do horní části a vychutnat si luxusní výhledy na Roklany od chatky nebo lavičky pod stromem. Zbytek cesty až na parkoviště je povětšinou lesem s občasným výhledem do krajiny. V dolní části je možné navštívit osadu Buchenau a podívat se do zahrady tamního zámku nebo kostela. Cestou na parkoviště jsem si to ještě prodloužil na hráz (11) nádrže Frauenau, kterou jsem si chtěl projít.
Tak ahoooj příště!
